REKLAMA

„Tak se zasmějeme a půjdeme dál…“


Litery za rok 2015 jsou rozdané.


Dobře se tentokrát dařilo ženám – Literu za prózu získala Anna Bolavá za knihu Do tmy, kterou vydal Odeon. Knihou roku se pak staly Točité věty od Daniely Hodrové (Malvern).

 



Překladová Litera byla udělena knize polské autorky Joanny Batorové Pískový vrch. Tu pro Paseku přeložila Iveta Mikešová. Z Paseky vzešla i kniha oceněná v kategorii Literatura faktu Litera za literaturu faktu - Vše pro dítě! Válečné dětství 1914-1918, v jejímž tříhlavém autorském kolektivu také dominovaly ženy (Milena Lenderová, Martina Halířová, Tomáš Jiránek). Objevem roku byla vyhlášena kniha Ženy na rozcestí, v níž mladá historička Blanka Jedličková líčí okupační příběh několik českých divadelních hereček. Za „nakladatelský čin“ byla z rozhodnutí poroty označena společná publikace novinářky. Literární dokumentaristky a vydavatelky Barbary Baronové a fotografky Dity Pepe Intimita, kterou si první z autorek vydala ve vlastním nakladatelství Wo-man. Čtenáři pak svoji cenu dali Aně Geislerové a její knize P. S.

Na mužskou část literátů zůstaly jen Litera za poezii (Ladislav Zedník: Město jeden kámen, vydal Dauphin – a Litera za knihy pro děti a mládež (Robin Král: Vynálezárium, vydalo nakladatelství Běžíliška).

Cena za prózu byla mezi tolika až výlučnými (a běžnému čtenáři prakticky nedostupnými) tituly očekávatelná – román Anny Bolavé měl dobré recenze i umístění v anketách. Ostatně přečtěte si, co o něm napsal v Literárních novinách Petr Bílek: „Kryta pseudonymem stvořila autorka (1981) postavu jménem Anna a ta je skutečně bolavá. Pocuchaná psychicky i tělesně připomíná včelu dělnici do úmoru sbírající květy a šťávy léčivých bylin. Oddanost léčivkám je pro ni zničující, ve světě jihočeského maloměsta nenachází spřízněnou duši a prochází jím každodenně s rozostřeným viděním náměsíčnice. Při nezbytných i rutinních kontaktech s lidmi si připadá jako jehelníček, do něhož bolestivě zajíždějí ostré hroty. Vyprovokována a v pominutí smyslů smrtelně zraní tchána, jemuž přisuzuje lví podíl na ztroskotání svého manželství. Minimalisticky vystavěná novela je osobitým zjevem současné naší prózy. Jako když sbíráte květ hluchavek, přibývá to strašně pomalu, ale plný pytlík voní a je pohledu přitažlivý.“

Stranou konečného verdiktu zůstalo žel několik výpravných knih, které by rozhodně neměly zapadnout. Například Archeologický atlas Čech (Martin Kuna a kolektiv, Academia) či zbývající nominanti na cenu za „ediční počin“ - monografie typografa Oldřicha Hlavsy od Barbory Toman Tylové nazvaná Jde o to, aby něco šlo (Akropolis/VŠUP) a monografie „heretika moderní architektury“ Leopolda Bauera od Jindřicha Vybírala (Academia/VŠUP). Takové knihy rozhodně nevycházejí každý rok. A právě na jejich „neocenění“ se ukazuje nedokonalost hodnocení knižní produkce skrze ceny. Stejně tak neprávem zůstal (tentokrát ovšem zcela) nepovšimnut jedinečný překlad Nabokovova románu Ada aneb Žár od Pavla Dominika, který vydala Paseka.

Potěšitelná je cena pro „objev roku“. Ženy na rozcestí od historičky Blanky Jedličkové vyšly v edici Studentské práce, do níž jsou odbornou porotou vybírány nejlepší diplomní práce z českých univerzit.

Znovu se ukázalo, že Magnesia Litera je příliš rozevlátá, příliš rozkročená nad celým knižním trhem. Soutěží tu spolu „jablka“ a „hrušky“, tedy knihy nesouměřitelné. Připojí-li se k tomu zvláštní přístup vlivných porotců – novinář Petr Fischer jej demonstroval výrokem „Nejdu po příbězích, ale po stylu.“ – není divu, že se nůžky mezi náhledy „specialistů“ a zálibami široké čtenářské obce rozevírají stále víc. A není také divu, když jeden z novinářů specializovaných na literaturu, v bezprostřední reakci na vyhlášení cen na svém facebooku o Knize roku prohlásí: „Otázka ale je, kolik čtenářů tahle náročná, poněkud exkluzivní literatura osloví...“

Nemohu si odpustit pár poznámek k televiznímu přenosu z udílení cen Magnesia Litera. Samotné vyhlašování začalo s dvacetiminutovým zpožděním, vyplněným sdělováním informací, které zazněly posléze znovu.

O literatuře, o knihách, o autorech či vydavatelích se divák dozvěděl pomálu. Na pódiu se vedly příliš nezávazné řeči, někdy až plytké – „… tak se zasmějeme a půjdeme dál…“ „...nevím na co chytřejšího bych se zeptal…“ A když bylo třeba se zeptat, stejně se moderátoři nezeptali. Například, když ministr Herman, který byl nejprve pochválen za odvahu, jíž se „vzepřel“ Číně, začal mluvit o chystaném Centru české literatury, žádnou odezvu to u moderátorů nevyvolalo…

Klade-li si Litera za cíl propagovat dobré knihy, měla by k tomu zvolit způsob uměřenější a přesvědčivější. Znovu se ukazuje, že televizní estráda a dobrá literatura k sobě nepasují. Letos to nezachránil ani „objevný“ výrok ministra kultury: „Literatura, to je něco krásného.“


Ivan Matějka


Převzato z www.literarninoviny.cz
(Publikováno se svolením vydavatele 6. dubna 2016)

 

>>zpět
Omlouváme se, ale registrace v tuto chvíli není možná, z důvodu řešení Souhlasu o poskytování osobních údajů – registrace bude opět možná od září 2018. Děkujeme za pochopení!
Předpověď počasí
Pondělí Úterý Středa
Sněhové přeháňky
2°C /0°C
Sněhové přeháňky
3°C /-1°C
Sněhové přeháňky
3°C /0°C

Portál - kniha Hry a trénink Paměti

Logo Ministerstvo práce a sociálních věci Logo Život90
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace