REKLAMA

Recenze: A zítra mě, lásko, opět pochovej – Kdo se bojí Františka Kriegela?


Matěj Samec napsal divadelní hru na motivy osudu komunisty, který v roce 1968 odmítl v Kremlu podepsat protokol o souhlasu s příchodem sovětských vojsk do tehdejšího Československa.

 



Dodneška se nám zachoval mýtus o hrdinovi, jehož hrdinství je některými velebeno a jinými umenšováno. František Kriegel byl přeci jen komunista, takže kdo si ho nechce vážit, nemusí. Představení A zítra mě, lásko, opět pochovej ale není zpytováním Kriegelovy integrity, s tou se dopředu počítá jako s výchozím bodem pro situaci, v níž se ocitne člověk, který za svou nonkonformitu draze platí. Máme tu obraz Kriegla, který dnes někteří chceme vidět, protože nám schází - člověka, který věřil v demokratické ideály. Člověka, který není ochotný dělat morální kompromisy.


Představení o Františku Kriegelovi ve Strašnickém divadle zrežírovala Viktorie Čermáková. Kriegelův osud nahlédneme částečně perspektivou jeho zestárlé ženy Rivy a částečně přiznanou perspektivou dneška (postavy i v jejich vyšším věku ztvárňují mladí herci), s vědomím, že autenticky se ani do jednoho z manželů už stejně vžít nedokážeme, ale můžeme si je aspoň představovat. K tomu nám skvěle slouží například visutá hrazda, na níž František balancuje a posedává nad Rivinou zahrádkou s modrým bazénkem.


S obrazem Rivy se poprvé setkáme v jejím opuštěném bytě, který místo rodinného štěstí zdobí spousta starých fotografií a květin. Staré ženě dělá společnost její minulost, s níž je potřeba se vypořádat. Drama nestojí na dávno učiněném rozhodnutí jednat či nejednat podle vlastního přesvědčení. Riva, kterou vidíme, nepochybuje o tom, že mělo smysl stát při muži, který si nekompromisním následováním idejí vysloužil zatracení a samotu. Představení spíš zachycuje Rivu, která neví, co s tím vším teď, na konci života. Má se snažit, aby se o tom všichni dozvěděli? Budou potom činy její i jejího muže hodnotnější? Budou pak hodnotnější jejich životy? Nebo si vystačí s tím, že nastáří nezahořkla, protože nemusela kvůli strachu slevovat ze základních hodnot?


František cvičí na hrazdě, chodí na chůdách, převyšuje všechny ty, kteří podléhají slabostem a strachům a stávají se tím menšími než on. Pozoruje je osaměle shora. František je nahoře sám a nešťastný, protože věřil v ideály, které se mu v rukou mocných bortí. Riva pod jeho hrazdou prožívá stáří na své malé zahrádce a přemýšlí o tom, jakou cenu morální integrita má. Co by musela lidem nabídnout, aby se jim dodržování základních humanistických principů mohlo stát nejvyšší hodnotou? A co má nabídnout sama sobě, když už s odkazem svého muže zůstala úplně sama?


Představení A zítra mě, lásko, opět pochovej není morálním apelem. V komorním prostoru Strašnického divadla funguje nejpíš jako intimní setkání s Rivou a Františkem, nebo spíš s jejich obrazy, které si chceme pamatovat, protože bychom jimi možná sami rádi byli.



Matěj Samec: A ZÍTRA MĚ, LÁSKO, OPĚT POCHOVEJ
Režie Viktorie Čermáková
Dramaturgie Lenka Kolihová Havlíková
Výprava Jana Hauskrechtová
Hudba Jakub Kudláč
Hrají Anna Císařovská, Anita Krausová, Jiří N. Jelínek, Matěj Nechvátal, Filip Šebšajevič



Kateřina Nechvílová


Převzato z www.literarninoviny.cz
(Publikováno se svolením vydavatele 1. dubna 2016)

 

>>zpět
Předpověď počasí
Úterý Středa Čtvrtek
Dešťové přeháňky
24°C /12°C
Občasné bouřky
24°C /14°C
Dešťové přeháňky
22°C /14°C

Portál - kniha Hry a trénink Paměti

Logo Ministerstvo práce a sociálních věci Logo Život90
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace