REKLAMA

Pes, nebo kočka?



Kdo je lepším společníkem a přítelem člověka? Pes, nebo kočka? Vítěz není zdaleka jednoznačný. Záleží na tom, co od svého miláčka čekáte. I když pokud jde o počty, má svět jasno. Kočka je nejoblíbenějším domácím zvířetem.

 



Měl krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských vad. Snad každý zná tento slavný citát anglického básníka lorda Byrona, který dal vytesat na hrob svého novofoundlanďana, u něhož si jednou přál být pochován. Kočky nejsou pozadu. Byly pohřbívány se svým majiteli už ve starém Egyptě a tisíce balzamovaných kočičích těl ve zvláštních hrobech a chrámech svědčí o úctě a lásce, kterou k nim Egypťané chovali.


POVAHA

Jak tedy kočku a psa ve vztahu k člověku porovnat? Začneme jejich povahou. Pes je spolehlivý přítel, kočka je spolehlivě nevypočitatelná. Pes potřebuje smečku a je nešťastný, kdykoli je bez svého dvounohého vůdce.

Kočka je založením samotář, jen s mírným sklonem k družnosti, a vystačí si často sama. Je krásná, nezávislá a požitkářská. Podřizovat se přísné hierarchii? Nikdy! Kočičí umíněnost člověku imponuje. Zvláště u ženské poloviny lidstva nachází kočičí chování velmi kladnou odezvu a pochopení. Kdyby se kočka mohla proměnit v člověka, byla by to zřejmě krásná, štíhlá, fyzicky pružná a jemná dívka, ke které se hodí samet, hedvábí a kašmír. V hudební oblasti kočičí duši prý nejlépe vystihuje hlas romantických houslí či ženský alt. I přes odstup, který si udržuje, kočka vždy vycítí, zda jsme smutní, nebo v dobrém rozmaru. Ráno člověka probouzí jemné otírání hebkého kožíšku, dovede být něžná, přítulná, ale i lhostejná či trochu krutá. Je lékařsky dokázáno, že hlazení kočky snižuje stres, působí uklidňujícím dojmem na psychiku a zprostředkovaně kladně i na fyzický stav člověka. Psí emoce se v podstatě neliší od našich a jsou velmi intenzivní a bezprostřední. Znají a sdílejí s námi radosti i zklamání. Sigmund Freud si na psech cenil především toho, že neznají neupřímnost. V městě, kde sociální předivo izoluje lidi mezi stěnami příbytků, nahrazuje často nedostatek citových vazeb láska k psovi a kompenzuje málo upřímné vztahy mezi lidmi. Vztah bez výhrad, naprostá oddanost a absolutní spontánnost psa mají blahodárný vliv na tělesné zdraví pána i na jeho psychický stav. I v manažerech a v lidech, kteří jsou zvyklí mít stále navrch, oživuje láska k psovi zasuté citové oblasti. Snad právě proto chovalo a chová tolik politiků psa.

JAK DLOUHO TU JSOU

Před čtyřiceti miliony let se na naší planetě objevilo zvíře napůl cibetka, napůl kočka. Proailurus. Mělo dlouhé nohy a ocas, ale na rozdíl od moderních koček došlapovalo na zem celými chodidly. První kočka, která našlapovala téměř jen na špičky prstů, vstoupila na scénu dějin před pětadvaceti miliony let. Měla už vzhled a chrup pravé kočky a vědci ji nazvali Pseudoailurus. Dnešní kočka domácí pochází ze Středního východu. Kosti kočky plavé Felis silvestris libyca, která se pokládá za první zdomácnělou kočku, byly nalezeny už v hromadách odpadků v jeskyních dávných lidí. Zdá se, že člověk dovedl už tehdy ocenit schopnosti koček, a protože jejich lovecké umění obdivoval, začal je uctívat a zbožňovat. Staří Egypťané svěřovali kočce ochranu zásob zrní a zároveň ji uctívali. Jako strážkyně sýpek a hubitelka myší a potkanů byla kočka povznesena do posvátného stavu. Stala se průvodkyní bohyně radosti a lásky Bastet zobrazované většinou s kočičí hlavou a koťaty kolem sebe. Na její počest se konaly bouřlivé slavnosti, při nichž se podle Herodota spotřebovalo více vína než za celý zbytek roku.

 

Egyptská bohyně Bastet



Kolem roku 900 př. n. l. přivezli féničtí obchodníci kočky z Egypta do Itálie a odtud se šířily po celé Evropě. Středověká inkvizice označila kočky za ztělesnění ďábla a ty pak mnohdy končily na hranici se svými majitelkami obviněnými z čarodějnictví nebo z posedlosti ďáblem. S prvními kolonisty se kočky domácí dostaly v sedmnáctém století až do Ameriky.

I když byla kočka domestikována před mnoha tisíci lety, s chovem na základě výběru a s prvními kočkami s rodokmenem se setkáváme teprve v polovině devatenáctého století.

Se psem člověk žije bok po boku dobrých sto třicet pět tisíc let. Mnohem déle, než se zatím soudilo. Dokazují to nejnovější rozbory DNA. Genetické podklady navíc naznačují, že ochočovat vlka šedého, který je podle nejnovějších výzkumů jediným předkem psa, začal člověk už v dobách, kdy se ještě živil lovem a sběrem, žil v jeskyních a učil se teprve první slabiky budoucích jazyků. Z doby před 14 000 lety se v různých částech světa objevují první fosilní pozůstatky zdomácnělých psů. S člověkem jako jeho přátelé tedy žijí psi zřejmě déle než kočky.

 


Archeologické vykopávky také dokazují, že v předhistorických dobách bývali psi ve vší úctě pochováváni se svými pány. Hřbitovy psů pocházející z doby šest tisíc čtyři sta let před naším letopočtem byly nalezeny v údolí řeky Illinois. S podobným obyčejem se setkáváme u severských národů. Aztékové psy jedli, alev panteonu jejich božstev byla i psí bohyně Xolotl. Eskymáci z polárních oblastí Severní Ameriky byli přesvědčeni, že dáte-li psu jméno  dáváte mu duši. Rozličné zvyklosti a víry dokazují důležitost vztahu člověka ke psu. Pes hrál často klíčovou roli v mýtech a rituálech a máme o něm svědectví i v předkolumbovském umění. V dnešní době pes opustil mytologii, ale zato se stal hrdinou nesčetných fi lmů a kreslených seriálů, v nichž ztělesňuje lidské hodnoty a emoce.

V období 500 let př. n. l. až 500 let n. l. máme zprávy o tom, že staří Římané už chovali různá plemena psů: ovčácká, lovecká i hlídací. Od 13. století se už objevují postupně moderní rasy psů.

MOZEK A SMYSLY

Kočičí mozek váží v průměru 25 gramů, psí závisí na velikosti druhu. Většinou je mnohem větší než kočičí. Pokud by se brala hmotnost mozku v poměru hmotnosti těla, kočičí mozek by o fous zvítězil. Hmotnost mozku ale není měřítkem inteligence. Důležité je množství neuronů v kortexu a tady kočky suverénně vedou. Mají 300 milionů v porovnání ke zhruba 160 milionům neuronů, které mají psi. Čich, zrak a sluch jsou pro psy i kočky nejdůležitější. V některých směrech jsou specializované druhy doslova fantasticky vybaveny. Například bladhaundi mají 300 milionů čichových receptorů ve srovnání s pěti miliony, které má člověk, a mají stomilionkrát citlivější čich než my. Kočka s 200 miliony čichových receptorů je na tom sice hůř než bladhaund, ale stejně nebo lépe než průměrný pes. Srovnávat se proto dá těžko.


Kočičí oko vidí i ve tmě.


Jak kočka, tak pes vidí ve dne hůř než člověk, ale kočka má pozoruhodné schopnosti nočního vidění. Vidí i v prostředí šestkrát temnějším, než dokáže lidské oko, zatímco psí zrak zvládne prostředí jen pětkrát temnější než my. Pokud jde o sluch, je kočka jasným vítězem. Její sluchové schopnosti se pohybují od 45 do 64 000 Hz, zatímco psí jen od 67 do 45 000 Hz.

KOMUNIKACE

Jinak psi štěkají, když si hrají, když jsou sami doma, když vítají pána nebo jsou konfrontováni s cizincem. Štěkání vyjadřuje duševní stav psa. Lidé, kteří se psy žijí a mají je rádi, přesně vědí, co jim pes chce štěkáním a řečí těla sdělit. Zda má radost, těší se na procházku, nebo se necítí ve své kůži. Výzkumy ukázaly, že řeči psů rozumí už šestileté děti. Podobně rozumí psi řeči lidí. Juliana Kaminska z britské univerzity Cambridge demonstrovala na nahrávkách schopnost psů vybrat z mnoha hraček jednu, o kterou jsou slovně požádáni. Další výzkumy prokázaly, že někteří psi jsou schopni přiřadit obrázek, který jim ukážeme, k určité hračce a podle obrázku hračku přinést. Je to možná tím, že lidé a psi se vyvíjejí v podstatě společně od dob člověka neandertálského a i Homo sapiens sapiens v tom pokračuje. Řada odborníků zkoumajících chování zvířat tvrdí, že psi s námi mají společné i určité způsoby myšlení.

 

Bladhaund má 300 milionů čichových receptorů


Kočky by se mohly chovat podobně, protože i ony žijí s člověkem už velmi dlouho. Na rozdíl od psů se ale nesnaží člověku zavděčit, nespolupracují, nelze je ke spolupráci ani motivovat. Nedají se trénovat, nepředvádějí se. Jsou prostě své a v tom je jejich kouzlo.

SOUŽITÍ


Pes nemusí být speciálně trénovaný, aby se naučil vnímat pravidla chování v lidské společnosti a řídit se jimi. Tato schopnost je jim vrozená. Zatímco všechna ostatní zvířata se pravidla společenského chování svého rodu učí při hře s příslušníky svého druhu, pes se učí při hře s pánem. Soužití s člověkem učí psa nejen pravidlům chování, ale rozvíjí také jeho mentální schopnosti, které se u jiných zvířecích druhů nevyskytují. Je známo, že psi jsou schopni reagovat na lidská gesta. Pochopí význam nataženého ukazováčku, přikyvování, vrtění hlavy, dokonce i prostého upřeného pohledu. Psi rozumí gestům i slovním pokynům. Slušně vychovaný pes zná základní povely jako k noze, sedni, lehni a podobně, ale tím jeho slovní zásoba, pokud se mu pán věnuje, zdaleka nekončí. Sledovaní psi prokázali pochopení v průměru čtyřiceti slov, šampioni znali až osmdesát slov. Border kolie Rico znala 200 a více slov.

 



EMPATIE


Další zvláštností psů ve srovnání s jinými zvířaty je schopnost soucítění a vcítění. Na kočky vnitřní rozpoložení člověka velký vliv nemá. Kočky chované doma potřebují pohybové hry, aby vybily nashromážděnou energii a ukojily lovecký instinkt bez ohledu na to, jak se momentálně cítí člověk, se kterým žijí. Pak následuje období absolutního útlumu – v těchto chvílích kočka načerpává novou sílu. S oblibou se schovává třeba v nejvzdálenější poličce a nedá o sobě celé hodiny vědět. Tato schovávaná patří k osobitému kočičímu humoru stejně, jako když pacičkou pomalu posouvá likérovou skleničku ke hraně stolu, aby ji před vašimi zraky s udiveným pohledem nechala spadnout na zem. Sklenku rozumný člověk oželí, stejně jako křeslo, o které se kočičí královna rozhodla brousit drápky. Zívání signalizuje mírumilovnost a prudké pohyby ocasem nervozitu nebo přípravu k útoku. Kočka se nedá uplácet podbízením a sama rozhodne, kdy se přijde pomazlit a kdy chce mít klid. Pokud to člověk nerespektuje, klidně sekne drápkem.

UMĚNÍ


Kočka vždy byla jako osobnost odjakživa přitažlivým tématem pro umělce, zejména malíře. Objevuje se hojně v tvorbě slavného nizozemského malíře Hieronyma Bosche (1450 – 1516), německého malíře a grafi ka Albrechta Dürera (1471 – 1528) stejně jako v dílech Maneta, Renoira, Picassa či Chagalla. Velmi často bývá zobrazována s ženou. Leonardo da Vinci například zvěčnil kočku a ženu na obraze nazvaném Madona s kočkou a vytvořil spoustu kreseb ze života koček. Renoir zdůrazňoval ženský charakter koček a malovalje s mladými dívkami v romantickém okolí. Neméně často se ale na obrazech objevují psi, ať už jako nezbytná součást loveckých výjevů či jako mazlíčci šlechticů i panovníků.

PRÁCE

Psi mají schopnost přizpůsobovat se potřebám  lidí. Výměnou za potravu a vodu se od psa žádalo, aby hlídal, pomáhal při lovu, staral se o ovce, tahal saně. Úkoly se postupně diferencovaly. Psi byli cvičeni, aby vodilinevidomé, šli po stopě zločinců, pátrali po drogách, zachraňovali nešťastníky pohřbené v troskách po zemětřesení či pod lavinou nebo letěli vesmírem jako v roce 1957 Lajka ve Sputniku 2. Člověk je dokonce zneužíval i ve válkách.


Psi dokážou vyhledat drogy.


S kočkami to nejde. Zneužít ani využít se prostě nedají. A tak přívrženci psů obvykle vidí v kočkách nedisciplinované tvory, jejichž hlavní zálibou je tyranizování vlastních majitelů, milovníci koček se dívají spatra na poslušnou povahu psů a tvrdí, že jejich majitelé u nich chtějí získat respekt, kterého se jim nedostává ve styku s lidmi. Ale oba druhy k člověku prostě patří. (sei)

 

Převzato z časopisu 100+1

(Publikováno se svolením vydavatele 3. března 2010)

 

>>zpět
Omlouváme se, ale registrace v tuto chvíli není možná, z důvodu řešení Souhlasu o poskytování osobních údajů – registrace bude opět možná od září 2018. Děkujeme za pochopení!
Předpověď počasí
Úterý Středa Čtvrtek
Občasné bouřky
30°C /18°C
Oblačno
31°C /17°C
Polojasno
31°C /18°C

Portál - kniha Hry a trénink Paměti

Logo Ministerstvo práce a sociálních věci Logo Život90
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace