REKLAMA

Dědečkův doutník


Děda nebyl žádný vášnivý kuřák ani piják, ale jako labužník si uměl vychutnat každý rituál. Jeho pohyby byly přesné a klidné. V očích měl plamínky a každou slavnost celebroval. Moc rád jsem ho pozoroval. Než přinesl ze sekretáře karafu s armaňakem a dózu s doutníky, pečlivě otřel intarzovaný stůl. Armaňak měl nejraději Albert de Montaubert z Francie, doutníky z Dominikánské republiky.

Bachraté koňakové sklínky nejprve nahřál, aby se armaňak trochu vypařoval, ucvrnknul do nich babičce i sobě krapek tekutiny a po přiťuknutí k němu chvíli lahodně čichal, než si dal loka.

Po pauze otevřel dózu, v níž skladoval krabice s doutníky. Chvíli je otevíral, přikládal je k nosu a přerovnával, až se rozhodl pro tu správnou krabičku a teprve v ní si nejspíš dle barvy vrchního listu vybral takový doutník, na který měl zrovna chuť: ty světlejší jsou jemnější, říkával. Pokud se pamatuji, jeho oblíbené doutníky nebyly moc tlusté, ani moc dlouhé a voněly po ořechách. Krabičky byly dřevěné a pomalované barevnými erby, postavami a nápisy. Jedna se tuším jmenovala Diablo Churchill. Celofán, v němž byl doutník uložen, děda rozřízl a doutník z něj opatrně vysunul a přiložil si ho k nosu. Když se nabažil, do levé ruky vzal doutník tak, aby mohl pravou rukou uchopit notch cutter a přitiskl ho k hlavě doutníku: Když ořezavač zmáčknul, vytvořil v něm řez ve tvaru písmene V. Na zapalování používal sirky z balsového dřeva: nejprve počkal, až se spálí síra a doutník držel kousek nad plamenem a otáčel s ním tak dlouho, až pata začala pozvolna prohořívat. Teprve pak si ho strčil do úst, lehýnce popotáhl, labužnicky vyfoukl kouř a pozoroval, jaké obrazce kreslí. Děda kouřil pomalu a skoro popel neodklepával. Říkával: Jako podle nosa poznáš kosa, podle délky popela poznáš kvalitu doutníku.

Máma alkohol nikdy nepila, táta občas pivo a o svátcích sklenku vína. Pokud vím, nikdy nekouřil. Jejich doba privátním rituálům nepřála. Rituály se přestěhovaly do veřejného prostoru a oslavy byly povinné, a tudíž protivné. Radost z nich vysublimovala. Slavnosti fungovaly pouze jako zkoušky občanské poslušnosti a poddajnosti a zapáchaly za každým rohem močí a pivem.

Dědovy rituály a jeho doutník v mých vzpomínkách ční nad umělými slavnostmi padesátých let jak Hradčana nad panelákovou periférií Prahy. A jsem-li v dobrém rozmaru, mohu na tom doutníku létat nad Prahou jako na vzducholodi, nasávám jeho ořechovou vůni s květinovou příchutí a prožívám všechny dědovy rituály znova v jeden moment. Mám dojem, že jsem v tak cizí cizině, že tam ještě nikdo nikdy nebyl, ale cítím se tam ze všech domovů nejvíc doma, přesto, že i tam se mohu snadno ztratit, jako všude, kde o něco doopravdy jde. Jak obtížné neopustit vzducholoď a přitom zůstat sám sebou: nazabloudit v nostalgické posloupnosti vlastních akordů. Je to ale prastarý úkol literatury: postihnout skutečnost a přitom se nevzdat mámivé hry fantazie.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus


Karel Hvížďala


Převzato z www.neviditelnypes.cz
(Publikováno se svolením vydavatele 28. ledna 2015)

>>zpět
Omlouváme se, ale registrace v tuto chvíli není možná, z důvodu řešení Souhlasu o poskytování osobních údajů – registrace bude opět možná od září 2018. Děkujeme za pochopení!
Předpověď počasí
Pondělí Úterý Středa
Sněhové přeháňky
2°C /0°C
Sněhové přeháňky
3°C /-1°C
Sněhové přeháňky
3°C /0°C

Portál - kniha Hry a trénink Paměti

Logo Ministerstvo práce a sociálních věci Logo Život90
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace